Antonín Sova

V době 1.světové války pobýval v Číhani v letním bytě ve škole Antonín Sova.  Zde vznikla jeho báseň „Obrázek z Číhaně“.

A. Sova: Obrázek z Čihaně
ze sbírky Zpěvy domova

Kaštany slyšet větrem dunět, pádem pukat,
křivými větvemi jich samý dukát
se zlatem válí v prachu silnice.
Jak hloubkou podmořskou modř nebe propálí
krvavých jeřábů uzrálé korály
A po větru se klátí, svítíce.

Vesnice zpívá píseň slunečnou.

Vše, štíty domů, chlévy, dvorky, dříví, stohy,
dobytek strakatý, beránci, kozy s rohy,
lid jdoucí, vozy s pytli tvrdě bílými,
hus hejna na rybníce, kejhající ryčně,
tím sluncem září osvětlené ustavičně,
jsou živými tu druhy, milými

Vesnice zpívá píseň slunečnou

Tak drahým, i zapomnění.
Hra věčnosti, jež prchá v drobném dění,
životů moudré hlásá vítězství.
Sem úzkost, nesmířené hanby, hrůzy
nahlédne sice při tragické chůzi,
však nikdy nerve selské srdce v dví.

Vesnice zpívá píseň slunečnou.

Je večer, před sváteční září den.
Svět v černé osudy je zapředen,
k mládeži skoupý, strohý, lakomý.
Je do pláče jí, slibů, do loučení.
Hudcové hrají, v krčmě k utlačení,
chce utančit se, rukama než zalomí
Vesnice zpívá píseň slunečnou